Citovat rukopis je obtížnější než předchozí dokumenty, protože ne vždy obsahuje všechny potřebné údaje pro bibliografickou citaci. Proto více než kdy jindy se může stát, že řadu údajů zjistíme jinak než přímo z rukopisu a uvedeme je v hranatých závorkách (např. autor nám věnoval nepodepsaný rukopis, tušíme, kde autor působil v době vzniku textu apod.). V níže uvedeném příkladu se jedná o poznámky z pozůstalosti již zesnulého vědce, přičemž z komentářů vyplyne, proč ten či onen údaj byl při tvorbě bibliografické citace řešen daným způsobem.
[Kruta V. Fyzikální vlastnosti cévní soustavy. circa 1931-1979]. 2 p. Located at: Pozůstalost Vladislava Kruty, Knihovna univerzitního kampusu, Masarykova univerzita, Brno (Czechia). Czech.
První tři údaje bibliografické citace jsou v hranatých závorkách, protože nebyly v rukopisu nikde řádně uvedeny.
Jméno a příjmení autora - prof. Vladislava Kruty jsme identifikovali na základě skutečnosti, že poznámky byly uloženy v jeho pozůstalosti obsahující mj. i jím podepsané dopisy psané týmž písmem.
Podle pokynu citačního stylu se má vytvořit název z prvních slov textu nebo vytvořit vlastní název, který by tématicky vystihoval obsah textu. Po přečtení rukopisu jsme zvolili druhou možnost, když jsme identifikovali čtyři základní klíčová slova zastřešující téma textu.
Složitější to bylo s údajem o datu vzniku textu, které skutečně nelze nijak identifikovat. Při stanovení rozsahu období, kdy asi text vznikl, jsme mohli vycházet jen z logické úvahy, že se prof. Kruta tématu mohl věnovat v období mezi ukončením studia medicíny a jeho úmrtím. Uvedené letopočty byly zjištěny z Krutovy biografie a v souladu se stylem NLM byly uvozeny slovem circa.
Pokud se jedná o umístění dokumentu, narozdíl od vzoru není ve výsledné bibliografické citace specifikována signatura, pod níž by byl rukopis dohledatelný, neboť je součástí v knihovně neevidované, avšak uchovávané pozůstalosti.